Tajemství poštovní schránky

Vždycky když otevírám poštovní schránku, cítím příjemné očekávání. Říkám si, že tam na mě třeba čeká něco pěkného. No, většinou je schránka prázdná. Dřív jsem v ní nacházela účty, ale čím dál tím víc účtů chodí jen elektronicky, takže schránka je častěji úplně prázdná. Když je prázdná, nejsem zklamaná. Začnu se hned těšit na další den. A pak jednou se v ní přece jen něco objeví - pozdrav z výletu, nebo dovolené, předplacený časopis, vzkaz od sousedů... To se pak příjemné očekávání změní v radost a zbytek dne je nějak příjemnější. 

Pohled od dvouletého synovce :-)

Posíláte ještě někdy pohledy? Já zas začala a začalo mě to bavit. (Ivano, díky za inspiraci :-) ). Vybrat pohled, vymyslet, co na něj napsat nebo nakreslit, sehnat známku, najít schránku (někdy to trvá i pár dní) a pak čekat, až vám adresát za pohled poděkuje. Ano, většinou se mi adresáti po obdržení pohledu ozvou a poděkují. No, a taky si na mě pak vzpomenou, když pak sami jedou na výlet a pošlou zas pozdrav mě. A je vlastně úplně jedno, co na pohledu je, příjemný je už jen ten pocit, že si někdo vzpomněl.

Takže rada na závěr. Chcete dostávat pohledy nebo dopisy? Začněte je posílat vy, časem se k vám prostě vrátí. A jestli si někdo vzpomene na mě a pošle pohled mě, budu nadšená. :-)

---

Sledujte mě i jinde
A kdyby se vám chtělo, sledujte mě na facebooku, twitteru, pinterestu, či instagramu. :-)